Autor: Kamila Nevěčná
Pro to, abychom se cítili dobře po nějaké nepříjemné události v minulosti, potřebujeme odpustit. A to z toho důvodu, protože nás minulá křivda trápí a my se k ní stále vracíme, likvidujeme si své prospěšné tělesné buňky, dostáváme se do stresu a ukládáme si do našeho těla toxické látky, a pak z toho onemocníme, mnohdy nejzávažnější nemocí.
To není žádoucí. Odpustíme-li, přestaneme lpět, staneme se svobodní. Odpouštíme za prvé osobě, která nám způsobila bolest a za druhé sobě, protože jsme se nechali zranit. Případně jsme i my ublížili někomu jinému.
Kdybychom byli vyrovnaní, plní lásky a moudrosti, nezareagovali bychom tak, jak jsme zareagovali u nepříjemné události v minulosti, chápali bychom člověka, který se k nám nezachoval dobře, měli bychom větší schopnost empatie, nevzali bychom si to osobně (jistě znáte M. Ruiz: Čtyři dohody). Daný člověk zareagoval v tu chvíli přesně, jak to momentálně cítil a jak nejlépe dovedl. Mnohdy bez myšlenky na to, aby někomu ublížil. A pokud to udělal schválně, zase on nebyl vyrovnaný a potřeboval se na někom zhojit.
To, že se nám něco hodně nelíbí, je o tom, že nám daný člověk nastavil zrcadlo, někde máme ještě něco nevyřešeno a tím se nás to dotýká, tím se u nás spustí něco nepříjemného. Bereme si to osobně. Moudrý člověk tohle pustí. Čím dříve to udělá, tím lépe. O odevzdání mluví ve svých pracích duchovní učitel Bruno Gröning.
Jak můžeme odpustit/ odevzdat, když je to pro nás tak těžké?
Je to proces. Za prvé, potřebujeme si prožít náš smutek, naštvání, zklamání. To je v pořádku. Ale když to trvá už moc dlouho, tak nám to velmi škodí. Ulpíváme na tom.
Za druhé, rozhodneme se pro změnu. To je důležitý krok na naší cestě k moudrosti.
Za třetí, použijeme meditaci s vizualizací a procítíme si ji nově.
Přepisujeme minulost
Představte si nějakou scénu z minulosti, kde jste se necítili dobře, a zkuste si do ní vložit lásku, porozumění a klid. V jakém bodu šla situace ještě zachránit, aby nedošlo k probublání vzteku? Dostaňte se do bodu těsně před tou situací. Zjistíte totiž, že většinou tomu předcházelo napětí, které už bylo varováním, že se něco stane. V tomto okamžiku je potřeba dodat sobě více lásky a porozumění. Protože když jsme naplnění sami, můžeme se snadněji vciťovat do druhých.
Meditace a vizualizace:
1. Sedněte si s rovnými zády nebo lehněte (mně se tak velmi dobře medituje). Proveďte klidné dýchání, 5 vteřin nádech, 5 vteřin výdech, nebo mezitím ještě i 5 vteřin pauza. Zpomalí se vám myšlení a srdeční tep. Dopřejte si tolik času, kolik potřebujete, abyste nejprve byli klidní a uvolnění. Můžete si pomoci i nějakou meditační hudbou (klavírní dobře funguje https://www.youtube.com/watch?v=3NycM9lYdRI&t=1535s) Pomůže-li vám se obrátit k Vesmíru nebo Bohu, můžete požádat o větší klid a soustředění.
2. Pak si vybavte scénu, kterou si přejete změnit. Promítněte si v mysli film, který můžete zrychlit, zpomalit, nebo i zastavit. V jakém bodu by bylo nejlepší do situace vstoupit a začít ji měnit? Kdy by to dávalo největší smysl? Dejte si čas najít ten správný okamžik.
3. Až jej najdete, řekněte sami sobě přesně to, co potřebujete v té chvíli slyšet. Dejte si lásku, dejte si naprosté pochopení. Můžete si představit, že vaše nynější já pohladí vaše minulé já, nebo ho i obejme. Opět si dopřejte tolik času, kolik potřebujete.
4. Nechejte tento nový scénář proběhnout před vašima očima. Nebo ta situace může proběhnout i s danými osobami, které se měly zachovat přesně podle vašich představ. Opět si dopřejte tolik času, kolik potřebujete, dokud neucítíte změnu v sobě. (Mně se v těchto situacích stává to, že pocítím nad novým scénářem v minulosti opravdovou bezpodmínečnou lásku, která doopravdy léčí a omlazuje nás. Až chcete, meditace bude u konce (pro dobrý efekt se doporučuje 15 minut), pak pomalu otevřete oči. Pohlaďte se, poděkujte si. Možná, že budete i plakat. To je v pořádku. Dojde k uvolnění. Může se stát, že usnete, i to je v pořádku.)
5. Pokud ucítíte, že vám to stačí, je to v pořádku. Je možné ji opakovat i 2-3x pro zesílený efekt.
Toto cvičení nám dává návod, jak se zachovat příště, když se do nepříjemné situace dostaneme. Učíme se nový vzorec, prospěšný. Vytváříme nové neuronové spoje, mozek totiž nedokáže odlišit, co je realita, a co si jenom představuje. Nacvičováním situací jenom v mysli, je vlastně nacvičujeme i v reálu.